The preliminary reference procedure at Court of Justice - consequences for law of the Czech republic and the practice of Czech courts

Obsah práce si klade za cíl shrnout nejdůležitější důsledky a aspekty, které přináší institut řízení o předběžné otázce u Soudního dvora Evropské unie. V první části práce jsem krátce nastínil faktický primát pozitivního evropského práva, který není bezprostředně účinný pouze pro státy, ale v některých případech i pro jednotlivce. V následující části je cílem teoretický rozbor samotné závaznosti rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, na tuto část navazuje stručný popis zásadních doktrín o přímé účinnosti a přednosti, které byly dovozeny právě judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Poslední částí první popisné kapitoly bude krátký exkurz do aplikace těchto doktrín českými obecnými soudy. Následující kapitola si nese za cíl poukázat na případy, kdy je soud povinen předložit předběžnou otázku a zároveň uvést případné výjimky z této povinnosti. Záměrem této kapitoly je i poukázat na následky, které mohou vzniknout při porušení této povinnosti a případné důsledky pro členský stát, kterým je odpovědnost za takové jednání. Na místě bude i uvést (ne)možnou regresivní náhradu pro jednotlivce v případě porušení odpovědnosti spojené s povinností předložit předběžnou otázku.Katedra ústavního právaObhájenoThis thesis aims to provide a basic view on the preliminary ruling procedure of the Court of Justice of the European Union (CJEU) and its consequences for the Czech law and the Czech courts.First subchapter consists of brief description of the legislative acts of European law and its application for Member states and mainly for individuals in every Member State and also tries to analyze the theoretical question of how is the jurisdiction of the CJEU different from judge-made law and why jurisdiction made by the CJEU bounds the institutions and individuals. Follow-up subchapter describes the jurisdictional activity of CJEU and its EU law priority doctrines and their application by Czech courts. Third chapter describes situation when Czech courts and tribunals can and especially when they must refer a question to CJEU and possible exceptions from this rule which were made by CJEU in the CILFIT case. This chapter contains the analysis of a situation when the Czech court of the last instance breaches its duty to make a reference to the CJEU. Fourth chapter tries to provide detailed interpretation of Article 267 TFEU in order to identify eligible subjects hidden under term ?courts or tribunals?. This chapter is more of speculative nature because it tries to determine the authorized Czech institutions by Article 267 other than regular courts which could be allowed to refer a question to CJEU. Last informative and also the shortest chapter describes the statement which were made by the Constitutional Court of the Czech Republic on the preliminary ruling